Imunologie

Klinická imunologie je nauka o imunitním systému člověka. Termín imunita je odvozený od latinského slova immunitas, jenž odkazuje na ochranu před soudním stíháním nabídnutou římským senátorům během trvání jejich úřadu. Historicky je imunita považována za odolnost vůči nemocem, specificky vůči infekcím. Buňky a molekuly odpovědné za imunitu tvoří imunitní systém a jejich činností a spoluprací vzniká imunitní odpověď. Dnes je známo, že nejen infekční (bakteriální, virový, mykotický) stimul vyvolává odpověď, ale i jakákoliv cizorodá substance (alergen) a tělu vlastní nežádoucí struktura (element odumřelé buňky nebo buňka nádorová) vyvolá imunitní reakci. V případě, že se imunitní reakce vůči vlastním strukturám vymkne kontrole - toleranci, dochází k rozvoji autoagresivních - autoimunitních chorob.

Imunitní systém se podílí na etiopatogenezi řady onemocnění, ať jsou to choroby zánětlivé, metabolické či geneticky podmíněné. Příkladem lze uvést roztroušenou sklerózu, jež je autoimunitním onemocněním s výrazným vlivem genetického pozadí. Poznání imunitních reakcí se v případě této nemoci odráží v její terapii. Do problematiky klinické imunologie spadají i chorobné stavy vyvolané alergenem. Reakce imunitního systému projevující se přecitlivělostí zná čím dál více populace v podobě alergií.

Jednou z ústředních „chemických reakcí“ imunitního systému je interakce mezi antigenem a protilátkou. V organizmu je tato interakce odpovědná za inaktivaci a eliminaci škodlivin infekčního i neinfekčního původu. V laboratorní zkumavce tato reakce pomáhá stanovit nekonečnou řadu analytů (imunoanalýza) různé struktury od vitamínů až po nádorové markery. Imunoanalýza pronikla do všech laboratorních oborů.

Laboratorní imunologie patří do skupiny oborů tvořících laboratorní medicínu. Zájmem analýzy v imunologické laboratoři jsou buněčné i nebuněčné komponenty imunitního systému. Mezi ty buněčné patří především subpopulace buněk bílé řady (T-lymfocyty, B-lymfocyty, NK-buňky). Z nebuněčných jsou to různé skupiny obranných bílkovin (protilátky, složky komplementu, proteiny akutní fáze), komunikačních působků buněk imunitního systému (cytokiny, růstové faktory, adhezní molekuly) a dvě speciální skupiny autoimunitních a alergen specifických protilátek. Diagnostiku primárních imunodeficitních stavů a chorob doplňuje genetická analýza konkrétních mutací v odpovědných genech.