Hematologie

Hematologie je nauka o krvi. Klinická hematologie se zabývá diagnostikou a léčbou pacientů s nemocemi krve a krvetvorných orgánů. Transfuziologie se zabývá zpracováním krve a následnou hemoterapií, tedy léčebným podáváním složek krve a krevních derivátů.

Hematologie a transfuziologie patří vedle dalších oborů mezi stavební kameny laboratorní medicíny. Laboratorní hematologie se zabývá kvantifikací a morfologií krevních buněk v periferní krvi a kostní dřeni.  Další oblastí zájmu je vyšetřování koagulačních testů přispívajících k odhalení poruch v procesu krevního srážení. Klinická hematologie jakožto nástavbový obor vnitřního lékařství diagnostikuje a léčí pacienty s nádorovými i nenádorovými chorobami krve. Mezi nenádorové onemocnění krve patří anémie, poruchy bílé řady a dřeňové útlumy.  Specifickou skupinou nenádorových onemocnění jsou poruchy hemostázy ve smyslu krvácivých stavů  nebo naopak stavů trombofilních. K hematoonkologickým chorobám patří myelodysplastický syndrom, leukemie, myeloproliferativní onemocnění,  lymfoproliferativní choroby (maligní lymfomy, mnohočetný myelom, plazmocytom).

Anemie (chudokrevnost) patří podle celosvětových statistik k nejčastější chorobě, která postihuje až 30% lidstva. Jedná se o chorobný stav charakterizovaný snížením množství hemoglobinu pod fyziologickou mez. Základem laboratorní diagnostiky je stanovení parametrů červené složky krevního obrazu.

Tranfuziologie jako obor využívá možnosti podání složek krve a jejích derivátů jako léčebného přípravku, který nahrazuje nedostatek, ke kterému došlo u nemocného příčinou choroby. Může se jednat o nedostatek krve jako celku, nedostatek jejích složek (buněčné koncentráty nebo plazma), látek potřebných pro srážení krve a obranných nebo jiných bílkovin (protilátky, imunoglobuliny, albumin).

Celá problematika transfuziologie začíná vyšetřením a odběrem dárců a končí transfuzí, často zachraňující život pacientovi. Mezitím jsou zahrnuty procesy testování darované krve, její zpracování a skladování. Před podáním transfuzního přípravku musí dojít k vyšetření kompatibility mezi přípravkem a krví příjemce, kdy jsou vedle vyšetření krevní skupiny provedena i specializovaná imunohematologická, případně imunogenetická vyšetření.