Odběrový systém

KREV

Odběr krve

Odběr krve a její zpracování je pro laboratorní diagnostiku nejčastější. Odebírá se krev: venózní, arteriální nebo kapilární. Nejčastěji se používá žilní krev získaná venepunkcí, u malých dětí a nedonošenců se odebírá kapilární krev. Punkce artérií se využívá pro vyšetření krevních plynů   a provádí ji zkušený lékař.
Poučení pacienta hraje klíčovou roli v celém procesu laboratorního vyšetření a je nezbytné pro správnost vyšetření. Odběr nalačno neznamená jen nesnídat před odběrem, ale znamená, že pacient nejedl před odběrem asi 10-12 hodin. Pro některá speciální vyšetření nebo funkční testy jsou předepsaná dietní opatření (vyšetření kyseliny vanilmandlové, hydroxyindoloctové), nebo opatření režimová (sběr moči, interference fyzické aktivity a vyšetření před stanovením PSA).

Systém Sarstedt

Preferovaný odběrový systém: Sarstedt (uzavřený; vakuový nebo pístový způsob)

Přehled odběrových zkumavek systému Sarstedt

víčko	popis zkumavky	získaný materiál	aditivum	účel odběru	objemy
	Li-Heparin	plazma (z nesrážlivé krve)	heparinát lithný	NT-proBNP	7,5 ml 4,5 ml 2,7 ml
	EDTA K	krev	K3 EDTA	krevní obraz, genetické vyšetření (PCR)	2,7 ml1,2 ml
	Coagulation	plazma (citrátová)	citrát sodný 1:10	koagulační faktory,           D-dimery	3 ml
	Serum	sérum (ze srážlivé krve)	-	většina biochemických parametrů, ELFO bílkovin	7,5 ml 5,5 ml 4,9 ml
	Glukose	plazma (stabilizace glukózy)	fluorid +iodacetát	glykémie pro diagnostiku diabetu	1,2 ml

Základní zásady venepunkce

Při odběrech dbáme těchto zásad:

• otevřený systém – odběr volně proudící krve do předem připravených zkumavek nebo velmi jemným tahem pístu do stříkačky (pouze srážlivá krev). Hematologická a koagulační vyšetření je nepřípustné natahovat do Luer stříkačky, protože při přeplňování do zkumavek dochází k poškození krevních buněk a tím k následnému zkreslení výsledku. Při použití jehly a stříkačky se provede venepunkce, uvolníme škrtidlo a odebereme potřebné množství krve. Je-li třeba použijeme další stříkačku nebo necháme krev nakapat, pak je nezbytné podložit jehlu gázovým nebo buničitým čtverečkem a  zabránit jakémukoliv pohybu jehly v žíle. U klasických odběrových souprav je z bezpečnostních důvodů zakázána další manipulace, která by mohla vést ke vzniku infekčního aerosolu. Stříkačku s krví vyprazdňujeme pozvolna a po stěně zkumavky. Nesmí dojít k silnému tlaku, aby nedocházelo k pěnění krve.
• U odběrů je nutné používat rukavice vzhledem k možné kontaminaci!
• uzavřený systém – použití systému S-Monovette (SARSTEDT). Jehlu nasadíme na odběrovou stříkačku, provedeme vpich, po venepunkci se v hrdle stříkačky objeví krev, což nám potvrdí správnou polohu jehly v žíle. Poté okamžitě odstraníme turniket (povolení či úplné uvolnění škrtidla). Potom tahem provedeme náběr krve tak, že píst vytáhneme na doraz a počkáme až se ustálí hladina krve ve stříkačce. Poté opatrně odpojíme stříkačku od jehly a pokračujeme připojením dalších S-Monovette nebo ukončíme odběr. Pozice jehly v žíle se přitom nesmí změnit. Rychlost natékání krve do odběrové stříkačky nám signalizuje kvalitu krevního řečiště.
• Doporučené množství plné krve při primárním odběru (dle DGKC)

Odběr, parametry množství krve

Klinická biochemie (20 parametrů) 7 ml krve

Speciální analyty (imunoanalýza) 1 ml na 3-4 parametry

Krevní plyny    1 ml

Hematologie    2-3 ml EDTA krve

Hemokoagulace   2-3 ml citrátové krve

FW     2-3 ml krve

MOČ

Odběr moči

Pro vyšetření moče je nejčastěji používaná první ranní moč (střední porce) pro orientační stanovení analytů a elementů. Pro přesnější kvantifikaci je nutno vyšetřit vzorek sbírané moče za různě dlouhé intervaly (3 hodiny – Hamburgerův sediment, nejčastěji sběr za 24 nebo 12 hodin) nebo hodnoty vztáhnout na koncentraci kreatininu. Při sběru moče za 12-24 hodin je vhodné moč uchovávat v chladu nebo použít různé konzervační látky zabraňující pomnožení bakterií a změny chemického složení (thymol, azid sodný, nejčastěji kyselina chlorovodíková). Moč se však nesmí konzervovat k analýze kreatininu, albuminu (mikroalbuminurie), celkové bílkoviny a dalších proteinových látek.

Technika sběru moči

Vyšetření ze sbírané moče – sběry moče pro bilanční sledování (ionty, močovina, kreatinin, vyšetření clearance a dalších látek) jsou vždy náročné na přesný sběr moče. Sbíranou moč je vždy nutné sbírat do čisté sběrné nádoby důkladně vymyté horkou vodou a uložit na chladném místě.
U  tohoto vyšetření je nutno poučit nemocného, jak bude sběr probíhat. V hodinu sběru (zpravidla v 6 hodin ráno) se nemocný vymočí a moč vylije. Potom po celou dobu (tj. 12 nebo 24 hodin nemocný močí do sběrné nádoby. Je důležité připomenout nutnost vymočení do sběrné nádoby před stolicí, aby se zabránilo nekontrolované ztrátě moče mimo sběrnou nádobu.
Měření celého odběru vzorku se musí provádět vždy přesně v odměrném válci nebo v nádobě, která je graduovaná, nikdy ne odhadem. Nádoba musí být uzavřena víčkem, aby nebyla možnost znehodnotit sběr jinými částicemi a chráněna před světlem. Na trhu jsou nádoby, které splňují tyto požadavky. Firma Sarstedt dodává nádoby ve velikostech 2 l a 2,5 l.
Před odlitím vzorku ze sběrné nádoby je potřeba moč důkladně promíchat. Vadný sběr značně znehodnocuje kvalitu vyšetření.